BDSM Brno

•  E-mail

Hodnocení uživatelů:  / 1

Podrobnosti

Napsal Martin

Zobrazeno: 5566

Dívčí výchovná škola - druhá část

Cesta lesem byla upravena, zřejmě se tu jezdilo často. Chvíli jsme jeli lesem a mně se otevíral pohled na ten krásný areál uprostřed ničeho. Vypadalo to jak nějaká zbohatlická škola v Americe. Kolem areálu byla vysoká zeď a později jsem si všiml, že i s ostnatým drátem. „Tohle je fakt škola, nebo vězení?“ Pomyslel jsem si. Přijeli jsme až k velké těžké kovové bráně. Radek sáhnul ovladači a otevřel bránu. Pomalu jsme vjížděli na parkoviště a brána se za námi sama zavřela. Bylo poledne, a když jsem vystoupil, zavoněl mi les, oběd z blízké jídelny a ucítil jsem takový ten školní klid. Vyšla k nám starší, ale slušně zachovalá čtyřicítka, s trochu odměřeným pohledem. Byla to vyšší štíhlá ženská, docela udržovaná. „Dobrý den, já sem ředitelka Máčková“ ozvalo se a dotyčná mi podala ruku. „Těší mne, Pejn“ odpověděl jsem a ruku přijal. Ředitelce slastně blýsklo v očích, asi jsem jí byl sympatický, i když to nedala moc na sobě znát. „Pane kolego, děkuji, už si kolegu Pejna, přeberu. Vraťte se prosím ke svým povinnostem.“ Otočila se na Radka. „Pojďte prosím, za mnou, sedneme si ještě chvíli ke mně do kanceláře a pak Vás tady provedu.“ Otočila se zpátky ke mně. Vyrazili jsme do blízké budovy. „Paní ředitelko, to jste tady školu postavili jen tak, uprostřed lesa? Proč vlastně není třeba na okraji nějakého města?“ ptal jsem se po cestě. „Víte kolego, škola je záměrně daleko od civilizace, aby dívky nechtěly utíkat a mohly se soustředit na učení. Tady ten areál jsme nebudovali, jen jsme ho opravili, zrekonstruovali a postavili další potřebné budovy. Je to bývalý zámek. Můj bývalý manžel měl rád historii, proto taky zde vidíte, že jsme se historický vzhled budov snažili zachovat.“ Odpověděla mi trochu suše ředitelka. Přišli jsme do kanceláře, seděla tam asi nějaká sekretářka. Koukala do počítače a kolem sebe spoustu papírů. „To je moje osobní asistentka, stará se tady o administrativu.“ „Terezo, to je pan Pejn, bude tady učit,“ otočila se ředitelka na asistentku. Opět jsme si podali ruce. Tereza byla fakt kus. Tipoval bych jí kolem 25, dlouhé blond vlasy a nádherná figura. Když jsem jí podával ruku, bylo z ní poznat, že je nějak nesmělá, ale nepřikládal jsem tomu důležitost. „Terezo, buďte tak laskava, udělejte nám dvě kávy. Pán Pejn si jistě dá?“ vyrušila mne z myšlenek ředitelka a já jen přikývnul. Vstoupili jsme do vedlejší místnosti. Hned od pohledu bylo vidět, že se jedná o honosnou kancelář. Ředitelka si evidentně potrpěla na vysokou úroveň. „Prosím posaďte se,“ vybídla mne. „Tak pane kolego, předpokládám, že něco Vám už řekl kolega Voko. Jsme prestižní škola a přísně dbáme na výchovu našich žákyň. Rodiče nám platí za to, že převychováme jejich dcery na hodné a poslušné. U nás je prioritou hlavně výchova a potom samozřejmě znalosti. A z tohoto důvodu používáme velmi neobvyklé metody, které jsou však velmi účinné. Dosahujeme výborných výsledků. Vzhledem k našim metodám, je však škola soukromá a velmi uzavřená. Rodiče o metodách ví a tím, že svou dceru vloží do našich rukou, s nimi i souhlasí. Očekávám od Vás, že se tomu přizpůsobíte. Ostatně Váš životopis svědčí o tom, že s našimi metodami nebudete mít problémy. Pokud byste něco potřeboval, můžete se na mě kdykoli obrátit. Pokud budete potřebovat nějaké vybavení nebo pomůcky, tak to Vám zařídí moje asistentka. Náš pan správce, Ivan Hrubý jezdí pravidelně do města nakupovat, pokud budete chtít něco pořídit soukromě, můžete požádat jeho, případně ve svém volnu s ním jet do města a vyřídit si sám co bude potřeba.“ Seděl jsem jak přikovaný a poslouchal výklad ředitelky. V tom někdo zaklepal: „Tady je to kafe paní ředitelko“ řekla Tereza tiše a nesla tác s kafem. Položila ho na stůl, a když odcházela, všiml jsem si, jak se na ni ředitelka se zájmem podívala: „Terezo, nezapomeňte, že odpoledne máme spolu ještě nějaké jednání," zavolala ředitelka, ještě mezi zavírající se dveře. „Ano paní ředitelko, vím o tom,“ zaslechl jsem ještě a zase jsme s ředitelkou osaměli. Byla odměřená, ale evidentně v dobré náladě a asi jsem jí byl sympatický. Začali jsme se bavit o tom, jak škola vznikla, o politice a probrali jsme u kafe vše možné, až se mě zeptala na soukromý život. Tak jsem ji vyklopil jak to se mnou je, ona se na mě s ještě větším zájmem podívala a řekla větu, kterou si budu pamatovat: „Nebojte se, tady strádat nebudete.“ S tím jsme dopili kafe a vydali se po areálu. Ředitelka mi dala přístupovou kartu, která fungovala místo klíče u zámků. Nakonec mě zavedla do mého ubytování. Byla to vybavená prostorná místnost a vedle stejně prostorná koupelna. „Tak pane kolego, to bude Vaše bydlení. Trochu si odpočiňte, vybalte si a za půl hodinky přijďte do sborovny. Seznámím Vás s ostatními. Pokud máte hlad, tak si klidně zajděte do jídelny, kuchařky Vám něco k snědku dají.“ „Děkuji, přijdu“ odpověděl jsem a uvelebil se v pohodlném křesle. „ Vypadá to tu dost fajn, doufám, že tady vydržím,“ řekl jsem si. Pokoj byl opravdu velký, v přízemí a byl vybavený. Měl jsem tam počítač, takový ten bezdrátový telefon. Taky tam na mě už čekaly moje věci, které jsem posílal. Bylo vedro, převlekl jsem se do něčeho sportovnějšího. A vyrazil do jídelny, trochu jsem pojedl a pak do sborovny.
Ve sborovně byly slyšet nadšené hlasy: „Milado, tos měla vidět, jak jsem včera seřezal jednu za to, že mi řekla, že matika ji nezajímá. A to ještě bude mít večerní fušku“ zahlaholil radostně mužský hlas. „To já Davide, dopoledne zmalovala rákoskou jednu, co mi řekla, že jsem kráva“ byl slyšet pronikavý ženský hlas. Slušně jsem zaklepal a vstoupil: „Dobrý den já jsem …“ „Pejn. My víme, vítej u nás,“ skočil mi do řeči neznámý muž a srdečně mi podával ruku: „Já jsem nějaký David Krejz“ „A já jsem Milada Bladynová“ otočila se na mě druhá kolegyně. „Já učím matiku a Milada děják. Co ty?“ ptá se David. „ Já mám občanku a tělák.“ „Kamaráde tak to ti závidím. V těláku uvidíš, jak ti holky poslouchaly v občance“ zasmál se David brunátně a byla z toho cítit špetka humoru a velká dávka škodolibosti. „Ostatní buď učí, mají dozor, nebo mají volno. Tak jsme tu teď jen my,“ povídá s úsměvem Milada. „Nic se neděje, poznáme se později,“ odpověděl jsem. Otevřely se dveře a vstoupil Radek. „Koukám, že už ses zabydlel,“ zaslechl jsem ode dveří. „Jsem ráda, že se seznamujete,“ ozvalo se za Radkem a do sborovny vstupovala ředitelka. „Ano paní, ředitelko. Myslím, že se mi tu bude líbit,“ odpověděl jsem pochvalně. Ředitelka zasedla do čela stolu a začala probírat běžné denní věci. Trvalo to tak 20 min. a já vstřebával co, vše se probíralo a jak to tady vlastně chodí. „Pojďte se mnou pane kolego, za chvíli máte výuku v 4.b,“ povídá mi ředitelka . Šel jsem poslušně za ředitelkou a v duchu jsem si říkal, že na svůj věk je dost slušná kost. Vešli jsme do útulné učebny, kde sedělo 10 hezkých slečen ve stejnokrojích. Měly na sobě sukně trochu nad kolena a upnutou košilku. Nová tvář v nich vyvolala evidentně příjemný úžas. Vím, že nejsem žádný krasavec, ale že bych se jim tolik líbil ? „Dobré odpoledne," řekly holky sborově když jsme vstoupili do dveří. „Tohle je nový pan učitel Pejn, bude u nás učit občanskou výchovu a tělocvik,“ povídá ředitelka. Ještě se otočila na mě: „Nikam kolego, nespěchejte. Učivo, co již žákyně probíraly, naleznete v třídnici. Hlavně pevnou ruku,“ informovala mě učitelka. Otočila se na podpatku a odcházela. Neváhal jsem a začal. „Tak dívky, zopakujeme si, co jste probíraly minule,“ řekl jsem přátelským tónem. Za ředitelkou klaply dveře a od dívek se ozvalo: „Občanka je průda, fešáku, to si nech pro děcka.“ „Cože? Ticho bude!“ zařval jsem a jal jsem se pokračovat. Najednou do dveří vletěla ředitelka, asi zaslechla za dveřmi co se před chvílí událo. „Roubková !!! To mě mohlo napadnout. Pojď k tabuli a fofrem!“ zařvala rozlícená ředitelka. „Kolego, u nás nesmíte brát servítky,“ řekla už trochu mírněji ke mně. Dotyčná se pomalou šourala dopředu a já nechápal soucitné pohledy ostatních dívek. „Svléknout !“ rozkázala ředitelka. „Coooožéééé ?“ vypadlo z překvapené Roubkové. Plesk ! Ředitelka na nic nečekala a holce přiletěla facka. „Tak bude to ?!“ „Ano paní ředitelko,“ odvětila žákyně podstatně mírněji a začala se nesměle svlékat. Zastavila se u spodního prádla, dál se jí moc nechtělo. Hleděl jsem na to s otevřenou pusou. Holka měla prořízlou pusu, ale nádherné mladé tělo. Z mých myšlenek mě vyrušila ředitelka: „Do naha, dělej. Nemám na práci jenom tebe !“ zaznělo opět přísným tónem. Holka nerada poslechla. Stála tady přede všemi, jak ji pán Bůh stvořil. „Pane kolego, ona je tu nová a Vy taky. Alespoň si rovnou vyzkoušíte naše metody. Za Vámi je skříň, vyberte si nástroj“ Udělal jsem pár kroků, a když otevřel skříňku, zasvítily mi oči nadšením, jako bych dostal dlouho očekávaný dárek. Ve skříni bylo spousta spankových nástrojů. A já v tu chvíli pochopil. Neváhal jsem ani chvilku a sáhnul po tenké dlouhé rákosce. „Výborná volba kolego, zdá se, že praxi máte,“ zasmála se ředitelka a já jen souhlasně kývl. Byl jsem jak v transu. A přebral vedení: „Lehni si břichem na stůl!“ otočil jsem se na Roubkovou. „Paní kolegyně, buďte tak laskava, chyťte ji za ruce.“ Požádal jsem ředitelku a ta pochopila. Obešla učitelský stůl z druhé strany a chytila pevně holku za ruce. Ležela břichem na stole s nataženýma rukama. „Nohy od sebe a pořádně!“ zavelel jsem. Holka poslechla. „ Co myslíte kolegyně, dvacet bude stačit?“ zeptal jsem se kolegiálně. „Pokud ji nebudete šetřit, tak jistě.“ Na víc jsem nečekal. Rozmáchl jsem se a první rána dopadla na ten krásný mladý zadeček. „Auuuuuuu“ zařvala holka. Ale já nedbal. A znovu. Začala sebou mrskat. „Stůj klidně, nebo dostaneš dalších dvacet!“ rozkřikl jsem se a pokračoval. Ředitelka držela pevně a zadek slečny začal pomalu hrát všemi barvami. Při každém zásahu křičela čím dál víc a začala brečet. Ale už sebou nemrskala. „Počítat bude kdo??!“ vstoupila mi do toho ředitelka. „Deset“ ozvalo se vzlykavě. Pleskl! „Jedenáct“ a tak to šlo až do dvaceti. Zadek byl slušně zmalovaný a ředitelka konečně pustila ruce. „Výborně kolego, teď jsem přesvědčena, že k nám opravdu zapadnete. Dál už to zvládnete sám.“ Dodala ředitelka s úsměvem a v klidu odcházela. Roubková se začala oblékat. „A to ti kdo dovolil???“ otočil jsem se na ni. Přestala a čekala, co bude. „Ty,“ ukázal jsem na holku v první lavici. „Proč ses jí smála, nedělej, že nevíš, o čem mluvím.“ Pokračoval jsem přísně. „Je to tvá spolužačka a máš s ní táhnout za jeden provaz! Pojď sem a svléknout!“ přikázal jsem. „A ty, si běž položit šaty na lavici a támhle si klekneš do rohu. A běda ti, jak si sáhneš na zadek. Budeš mít čas na to, aby zpytovala svědomí a přemýšlela o tom, co jsi udělala!“ otočil jsem se na Roubkovou. Druhá se začala svlékat. Byla hezká štíhlá, ale její prsa byly větší, alespoň čtyřky. I tak byla moc hezky tvarovaná. Věděla, že ji čeká něco obdobného a oproti její kolegyni neprotestovala. Věděla, že je to zbytečné. „Lehni si na záda na stůl. Jak se jmenuješ?“ „Prosím Manová“ ozvalo se. Holka vypadala na stole nádherně, málem bych na ni skočil i před ostatními. „Uklidni se, je to přece tvá žačka,“ uklidňoval jsem se v duchu. Sáhnul jsem do skříňky a vytáhnul krásné důtky. „Tak holčičko, ty to budeš mít za čtyřicet.“ Řekl jsem kantorsky. Holka se zděsila, ale držela. „Pokrč nohy a polož je na stůl. A dej je pořádně od sebe“ přikázal jsem. Její kunda mi byla plně dostupná a její kozy se nádherně tyčily. Ostatní holky na to koukaly jako na něco, co vidí denně. Ale neodvážily se věnovat něčemu jinému. „Tak dvacet kozy a dvacet kunda. Hezky počítej.“ řekl jsem chladně. Manová poslechla a já ji nešetřil ani důtkami. Nejdřív kozy. Ty jsem pěkně střídal, jednu a druhou. Holka tolik nekřičela, ale přeci jen vždycky vyjekla. Byla, ale statečná. Pak jsem přešel na její kundu. Byla hezky vyholená, takže důtky začaly hlasitě pleskat. To už se neudržela a začaly jí téct slzy. „Čtyřicet“ zaznělo mezi slzami. „Utři ten stůl a můžeš si jít sednout. Ale oblečeš se, až skončí hodina!“ přikázal jsem a holka poslechla. Dál už hodina pokračovala jako obvykle. Roubková v koutě nevydržela pořád vzpřímeně klečet, tak se občas pokusila sednout na paty. Ale jenom se dotkla zadku, hned zase vyletěla. Zazvonilo, ale holky se ani nepohly. Věděly, že pustit je musím já. „Tak, všechny ostatní můžete jít. Vy dvě se oblečte a ještě tu počkejte.“ Dívky odcházely a já začal uklízet věci. Opřel jsem se o stůl a otočil se k čekajícím dívkám:“ Holky, vím, že jsem tu nový, ale už jste poznaly, že si servítky taky neberu. Co nesnáším víc než drzost, je neférovost. Teď si pěkně podáte ruce. Nebudu Vám kecat do toho, jestli máte spolu kamarádit, nebo ne. Ale nepřejte si mě, jestli zjistím, že si vzájemně děláte naschvály. A teď běžte.“ Holky poslechly a tiše odcházely. Vzal jsem si věci, zamkl učebnu a mířil do sborovny.
Na chodbě jsem potkal Radka. „Slyšel jsem, že ses u nás pěkně zabydlel?“ otočil se na mě tázavě. „Docela jo. Hele, jak jsem tam měl ty nahé holky, měl jsem chuť si s nima i užít.“ Řekl jsem trochu nadneseně. „Hele, tresty před ostatníma nejsou problém. Ale tohle si vyřizuj třeba v kabinetě, nebo u sebe v rámci soukromého doučování,“ řekl Radek klidně a já zůstal jako opařený. „To ji jako můžu znásilnit?“ zeptal jsem se už se zájmem. „Hele to samozřejmě ne, ale říkejme tomu třeba výchovná lekce. Jde jen o to, že ji nesmíš dostat do jináče a nesmíš ji trvale ublížit. Navíc jaké metody používáš u sebe, nebo v kabinetu, je tvá věc.“ „A co na to ředitelka?“ vypadlo ze mě? „Ta to oficiálně neschvaluje, ale neoficiálně není proti. Je to pěkná mrcha. Co myslíš, že dělá s tou svojí micinkou, co ji dělá asistentku?“ usmál se na mě Radek. „No je docela hezká a zdála se mi nějaká poslušná. Ale co s ní dělá stíhačka, to nevím,“ odpověděl jsem. „Poslušná? Kamaráde, to není její osobní asistentka, ale otrokyně. Jenom před ostatníma je asistentkou. A to si ještě občas stíhačka zavolá večer do mučírny někoho od nás do trojky,“ zasmál se Radek. „Hm, zajímavá představa,“ potvrdil jsem mu. Pomalu jsme kráčeli oba do sborovny a vykládali co a jak. Když jsme vešli do sborovny, byly tam další dvě mě neznámé ženy. Jedna starší, řekl bych jí tak 50 a druhá mladá něco málo přes dvacet. Ale nebyla jako ty puberťačky, které jsem měl před chvílí na krku. Tahle vyrostla do krásy, byla i pěkně vyvinutá. Ale stejně mi na ní něco nesedlo, vypadala nějaká odměřeně, povýšeně. Když jsme vstoupili do sborovny, otočily se na nás a Radek se ujmul slova a představil nás. „Tohle je Marek Pejn, náš nový kolega. Učí občanku a tělák. A to je Petra a Radana“ naznačil nejdřív ke starší a pak k mladší. Podali jsme si ruce a holky pokračovaly v rozhovoru. Mladší Radana byla evidentně rozrušená a mluvila trochu naštvaně. „Představ si, v I. B mě holka tak vytočila, že jsem zfackovala a ještě ji přidala bičem na holou.“ „Ta, dnešní mládež si ničeho neváží a tyhle rozmazlený holčičky potřebují pořádně srovnat. Za našich let si děti všeho vážily a učitelé měli přirozený respekt“ pokračovala druhá. Mrknul jsem na rozpis, zjistil jsem, že zbytek dne mám volno a vydal jsem se k sobě do pokoje. Po cestě jsem něco málo posvačil v jídelně, protože se mi ozval žaludek.
Bylo něco po šesté večerní, když mi někdo nesměle zaklepal na dveře. Zrovna jsem měl rozečtenou jednu knížku a to klepání, i když slabé, mě vtrhlo opět do reality. „Dále,“ řekl jsem. Vstoupila Tereza – asistentka. „Dobrý večer pane učiteli. Paní ředitelka mě posílá, jestli byste mohl přijít se mnou do mučírny.“ „Ale jistěže,“ odložil jsem knížku a vydal se za Terezou. Po cestě jsem se snažil navázat rozhovor, ale Tereza byla nějak zamlklá. Přišli jsme do hlavní budovy a zamířili do sklepa. Když jsme vstoupili do velkých kovaných dveří, naskytnul se mi zajímavý pohled. Vstoupili jsme do krásné prostorné mučírny, bylo tady snad všechno a celkově to připomínalo středověk. „Moc hezké,“ pronesl jsem. Na straně bylo několik velkých prostorných dřevěných lavic a na nich už netrpělivě čekala ředitelka. „ Pane kolego, chtěla jsem Vám to tady ukázat a taky Vám dopřát i to potěšení, seznámit se blíže s mojí asistentkou,“ začala ředitelka. „Nechcete si tykat? Učitelský sbor je tady velká rodina,“ pronesla ředitelka. „Moc rád, já jsem Marek,“ odpověděl jsem s ulehčením a podával ruku. „ Já Andrea, moc mě těší Marku,“ opětovala moji podanou ruku a pokračovala. „Zdá se, že Tereza Vám nic neřekla ?!“ otočila se rozzlobeněji na Terezu, která stála vedle a styděla se jako malá školačka. „Měla se ti nabídnout jako hračka. Navíc si měla vzít vodítko a přivést tě sem hezky po čtyrech,“ povídá vytočená ředitelka. Až teď jsem si všiml, že Andrea neměla na sobě své běžné šaty, ale přiléhavý latexový obleček a držela bičík. „No, to je na pováženou,“ přisadil jsem si. „ Co tak koukáš, čubo. Svléknout a na kolena!“ rozkázala Andrea a Tereza poslechla. Andrea byla evidentně žena činu. Tereza před námi klečela nahá. Byla nádherná, její prsa se krásně vyjímala na jejím přirozeně krásném těle. Občas bylo vidět, že už i leccos zažila. „Ty děvko jedna malá, tak tys neudělala, co jsem řekla? Na čtyři a dělej!“ rozkřikla se Andrea. Tereza bleskem poslechla a ředitelka ji začala mydlit po zadku hlava nehlava. Tereza křičela, ale ředitelka neustala. Nechtěl jsem ji do toho vstupovat, ale Terezy mi bylo líto. Zadek už měla dost fialový. „Dost Andreo“ chytil jsem ji pevně ruku. Andrea se na mě zlostně a tázavě podívala. Začal jsem smírněji: „Víš, dávám přednost rafinovanému mučení. Ne bezduchému mlácení. Nezlob se.“ „Jasný, to chápu,“ uklidnila se Andrea. „Ostatně nechám to na tobě. Přeci jen tě ochudila, když nesplnila, jak tě má přivést,“ pokračovala Andrea. Tereza ležela na zemi, téměř v bezvědomí. Vzal jsem ji to náručí svýma pevnýma rukama a nesl ji na lavici. „Víš, takhle nesmíš paní ředitelku zlobit. Pak se nemůžeš divit, že tě potrestá,“ začal jsem otcovským tónem. Zahlédl jsem gynekologické křeslo a změnil směr k němu. Položil na něj Terezu. Andrea si sedla zpátky na lavici. „Víš co, nechám to na tobě, budu se chvíli dívat,“ pronesla. Ale já se věnoval Tereze. Přivázal jsem ji v křesle řemínkama a nohy zasadil do připravených držáků a upevnil řemínky. Ruce jsem ji dal dozadu tak, že přečuhovaly za hlavou přes křeslo. Tam byly taky připravené řemínky, takže Tereza byla teď hezky natažená a přivázaná. S hezky vyšpulenou kundou a nohama od sebe. Dívala se na to trochu překvapeně, trochu vzrušeně a trochu s úlevou. Zdá se, že Andrea ji dala pěkně zabrat. „Kde najdu další pomůcky?“ otočil jsem se na Andreu. „Tamhle ve skříni“ odpověděla Andrea a sledovala, co se bude dít. Vybavení bylo opravdu velké. Připnul jsem Tereze na pysky japonské skřipce. Vyjekla bolestí, ale přivázaná byla pevně. Skřipce jsem pak za šňůrky přivázal k jejím palcům u noh. Takže když si Tereza narovnala nohy, nebo palce, hezky si za skřipce a pysky zatahala. Na bradavky jsem dal skřipce taky, ovšem teď jsem je provázkem spojil k sobě tak, aby tam bylo dostatečné prověšení. Za tento provázek jsem dal malou karabinku. Na té byl přivázaný další provázek, který jsem protáhnul očkem ve stropě. Na konec provázku jsem přidal už velkou karabinu, která vše dostatečně zatížila. Takže nyní, směřovali Tereziny kozy pěkně nahoru a ještě byly natažené. Na velkou karabinu, jsem pak začal postupně zavěšovat malá závaží. Tereza křičela bolestí. Hrábnul jsem rukou do její roztažené kundičky a začal jí dráždit prsty. Tereza byla jak smyslů zbavená, začala sebou víc škubat, jenže to zapracovaly skřipce. Bolest se míchala se zadržeností. Ve skříni jsem zahlédl vibrátor. Strčil jsem í ho do kundy a zapnul na plné obrátky. Pak už jsem ho jen přidržoval a střídavě dráždil klitoris. „Moc zajímavé Marku, ale půjdu si po svém. Tereza musí být v 9 v práci. Do té doby je tvá“ vstoupila do toho Andrea „Díky“ odpověděl jsem kolegiálně a vrátil se k Tereze. Bolest a slast se stupňovaly. A Tereza začala víc řvát slastí než bolesti. Dívala se úpěnlivě na mě, ale z toho pohledu nebylo vidět že nechce přestat, ale že je vděčná a že chce pokračovat. Uvolnil jsem jí skřipce na bradavkách, vzal lano a podvázal jí prsa. Upevnil jsem vibrátor, aby nevypadával a abych se o něj nemusel starat. Vzal jsem kolíčky na prádlo a začal je připínat dokola na prsa. Dal jsem si záležet a všechny kolíčky na každém prsu provázal k sobě provázkem. Vypnul jsem vibrátor a Tereza začala trochu odpočívat. Povolil jsem jí trochu ruce od křesla, aby si mohla sednout. Pak jsem dva konce provázků přivázal zase za palce u nohou. Tereza byla trochu v polosedě a trochu v pololeže. Věděl jsem, že to dlouho nevydrží a lehne si. Ale na to byly provázky správně napnuté. Sednout si pořádně taky nemohla, protože ruce svázané k sobě a přivázané nad hlavou ke křeslu byly taky napnuté. Zapnul jsem vibrátor na plné obrátky a už jsem jen se sadistickým zájmem sledoval, kdy se Tereza položí. Tereza se držela, pochopila moc dobře, co ji čeká, jenže do toho ještě vibrátor a ten svoji práci odváděl perfektně. Tereza byla napnutá, jenom se uvolnit. Pak už to nevydržela a škubla sebou na křeslo. Kolíčky vyletěly a Tereza zařvala, jako poraněné zvíře. Za chvíli už ale ležela na křesle a slastně oddechovala. Nedal jsem jí pokoj. Vzal jsem krátké důtky a začal střídavě trestat její kozy a její kundu. Byla pěkně mimo. „Hm, nějak moc řveš,“ zapřemýšlel jsem nahlas a sáhnul po roubíku. Tereza s roubíkem, přivázaná ke gynekologickému křeslu si užívala, co to šlo. Nechal jsem ji tak dalších 15 minut. A podle toho, co jsem viděl, měla snad 3 nebo 4 orgasmy. Byla úplně vyčerpaná, když se na mě prosebně začala dívat a já pochopil. Vypl jsem vibrátor a začal ji odvazovat. Ležela na křesle úplně vyčerpaná, unavená, ale její obličej naznačoval pocit spokojenosti. Nechal jsem ji vydechnout a dal jsem jí napít. Blížila se osmá hodina. „Tak Terezko, vyrazíme ke mně. A hezky mi vynahradíš co po tobě chtěla Paní Andrea. Podej si vodítko a obojek“ zavelel jsem.