BDSM Brno

•  E-mail

Hodnocení uživatelů:  / 2

Podrobnosti

Napsal Martin

Zobrazeno: 6355

Dívčí výchovná škola - čtvrtá část

Díval jsem se na Terezku jak si hraje v bublinách. Byla tak nevinná, jako malá holčička a přitom krásná jako orchidej s kapkami vody ve slunečních paprscích. Měla zarostenou kundičku a to mne nějak vzrušilo, ale neřekl jsem nic. Odešel jsem do pokoje a podal si škrabošku. Když jsem se vrátil do koupelny, Terezka spokojeně odpočívala ve vaně. „Terezko, už jsi dospělá žena, jak to máš s muži ?“ zeptal jsem se přímo. Tereza pochopila na co se ptám a zčervenala. V jejích očích se mísil strach, smutek, ale i chtíč. „Jak to myslíte Pane ?“ zeptala se, i když tušila moji odpověď. „Myslím sex Terezko a nedělej hloupou.“ „ Já vyrůstala tady Pane a o všechno se starala paní ředitelka. Někdy za mnou chodila i v noci, když už jsem spala, když měla náladu, tak to bylo docela pěkný, ale většinou chtěla , abych jí všude lízala, strkala jí prsty a ruce. Dokonce i do zadečku. A když se na mě rozzlobila, tak mě přivázala, připla si takový to gumový a strkala to do mě, i do zadečku. Občas se mi to i líbilo, ale většinou jsem se strašně styděla. Musela jsem paní ředitelku lízat a prstit kdykoli. Někdy i v kanceláři, nebo v lese. Jednou jsem paní ředitelce řekla, že nechci. Moc se rozzlobila a táhla mě na vodítku přes celou školu, až k panu správci. Řekla mu, že chce, aby mě pořádně ošukal a vůbec mě nešetřil. A že když jen trošku budu odporovat, má mi zmalovat zadek. Bylo to opravdu hrozné, vůbec se mi nelíbil a já se bránila, jenže byl silnější. Pak si mě přivázal a důtkami jsem dostala snad po celým těle, pře zadek, kundu, kozy. Celý tělo mě moc bolelo a já křičela, jenže to mu nevadilo, ještě jsem dostala za to, několikrát facku. Nakonec mě šukal, bolelo to ještě víc, než od paní ředitelky. Když skončil, tak mě celou počůral. Bylo to hrozný. Nevím jak dlouho to trvalo, ale bylo to jako věčnost. Pak mě nahou a zmlácenou vyhodil a řek, že mám jít. Strašně jsem plakala, a utíkala k sobě do sprchy. Po sprše jsem si lehla do postele a plakala, až jsem usnula.“ „To mě Terezko moc mrzí. Tresty mají být, ale přiměřené, tohle paní ředitelka hodně přehnala. Pamatuj si, ale do budoucna, že se mnou se ti nic nestane, mě můžeš věřit. Neříkej mi, ale že jsi nikdy nemasturbovala ?“ „Dělala jsem si to pane, ale tajně, aby o tom nikdo nevěděl. Vy jste první, kterýmu jsem se svěřila.“ „Tak Terezko, šup z vody“ zavelel jsem a ukončil naši rozpravu. Tereza vykročila z vody, byla jako nádherná lesní víla, její krásné dlouhé vlasy byly vodou protažené až někde k lopatkám. Její nádherný zadeček si o to přímo říkal. Stála přede mnou nahá, trochu stydlivá, trochu odhodlaná, se mi svěřit. Přehodil jsem přes ni osušku a začal ji sušit. Trochu udiveně se na mě dívala, ale poddala se a myslím, že se jí i líbilo jak jsem se o ni staral. Celou jsem ji usušil a postavil doprostřed koupelny. Dal ji na oči škrabošku, takže nic neviděla. Postavil jsem se před ni a zavelel: „Teď mě opatrně svlékni !“ Tereza poslechla. Pomalu nahmatala moji košili a začala ji rozepínat. Pak začala rozepínat kalhoty, můj chlapák, už byl pěknou dobu v pozoru. Sundala mi kalhoty a zastavila se: „Všechno Pane ?“ „Copak jsem ti řekl, že máš něco vynechat ?“ „Ne Pane.“ „No tak. Pokračuj !“ Začal mi sundávat trenýrky a zjistila, něco neobvyklého. Bylo na ní, ale poznat, že se ji to líbí. Sundala obě ponožky a já stál nahý. „Postav se, napřim se, nohy mírně od sebe !“ Zavelel jsem a Tereza poslechla. „Ruce za hlavu Terezko, nezapomínej, že jsi stále subinka.“ Stalo se. Postavil jsem se za ni. Natlačil jsem ji mírně na sebe, můj chlapák ji tlačil do zadku, nijak jsem to tam nemířil, spíše se dotýkal. Levou rukou, jsem vzal Terezu kolem pasu. Cítil jsem jak vzrušeně dýchá. Vnímá každý můj pohyb, každý dotek. Pravou rukou jsem jí začal dráždit bradavky, hezky střídavě. Tereza oddychoval horečněji a horečněji. Pak jsem poodhrnul její vlasy a začal ji líbat na šíji. Pomaloučku jsem postupoval až k uchu a zase zpátky. Tereza byl už pěkně vzrušená, ale já nepřestával. Pravou rukou zajel do její kundičky a začal dráždit její poštěvák. To už nevydržela, začala sebou cukat a vzdychat. Najednou jsem přestal. Sundal ji škrabošku. Trochu překvapeně, ale spíše lačně se na mě podívala. V tom pohledu bylo poznat těch pár slov: „Já chci ještě“ Nečekal jsem na nic, vzal ji do náruče a Tereza už automaticky se mě chytila kolem krku. Nesl jsem si tu krásnou vílu do svého pokoje. Položil jsem ji na postel a sám zůstal stát na jejím okraji. „ Na čtyři Terezko a zadečkem ke mně. Budu si hrát s tvými dírkami, ale budu se snažit, aby se ti to líbilo.“

Pomalu se ráno probouzím, po náročné noci. Druhá půlka postele, vedle mě je prázdná. Podívám se líně na hodinky a zjišťuju, že je už půl osmé. V osm mám hodinu, ve spěchu se oblékám a utíkám do tělocvičny. Po cestě se ještě zastavuji v jídelně a v rychlosti do sebe házím trochu jídla. Tereza odešla, aniž by mě vzbudila, asi má svoje povinnosti. Asi jí to trochu vyčiním, ale zlobit se na ni nebudu. V budově tělocvičny potkávám na chodbě 5 holek ze 3.B. „Holky, jak to, že nejste v šatně a nepřevlékáte se ? Za chvíli začne hodina.“ „Proč by jsme to jako dělali, seš náš fotr nebo co ?“ a druhá na to drze: „Když my se před ostatníma stydíme“ „Tak to holčičky ještě uvidíme“ prolétlo mi hlavou a nasadil jsem sladký tón: „No dobrá holky, tak běžte za ostatními do tělocvičny a nepřevlekejte se. Proberem to.“ Byl to přátelský tón. Holky něco zamručely a vyrazili za ostatníma do tělocvičny. Vešel jsem mezi dveře a zakřičel, jako by nic na ostatní: „Nachystejte rozkládací bednu, budeme s ní cvičit. A až za chvíli zazvoní, tak Vás chci vidět pěkně v řadě seřazené. Ty nepřevlečené, zůstanou na konci.“ Holky poslechly a já zaběhl do kabinetu si dát tepláky a vzít rákosku. Zrovna jsem za sebou zamykal, když začalo zvonit. Vyrazil jsem do tělocvičny. Holky stály pěkně seřazené. Deset krásných tělíček jen v šortkách a triku. Otočil jsem se na těch pět: „ Běžte a podejte si šaty na převlečení sem !“ „A proč jako, zaznělo od nejbližší z nich. Na nic jsem nečekal. Chytil ji za bluzu a přitáhl k sobě před ostatní. Položil jsem si na bednu rákosku a celou svojí silou, strhal z ní ty hadříky co měla na sobě. Ještě, že měla sukni, rifle bych trhal těžko. Jednou rukou, jsou jí sevřel obě ruce za zády a druhou jí chytil za vlasy. „Tak ty budeš děvko odmlouvat ?!“ zařval jsem až se to rozléhalo po celé tělocvičně. Dotáhnul jsem jí k bedně a ohnul přes ni. Levou rukou jí pevně za zády držel ruce a v pravé už jsem dřímal rákosku. „Počítej a nahlas, bude to za dvacet pořádných. Jestli se spleteš začnem od začátku !“ Na nic jsem nečekal a holku nešetřil. Každá rána udělala svoje, Zadek byl pěkně červený a holka brečela jak malá. Každá rána pěkně pleskla a její zvuk se libě ozýval po celé tělocvičně. Dívky najednou ztichly. A ty zbylé 4 dívky, ztratily řeč. „Dvaceeeeet“ ozval se křik, mísený pláčem, celou tělocvičnou. Otočil jsem se na ty čtyři a povídám s ledovým klidem: „ Říkal jsem, že si máte donést věci ?“ Podíval jsem se ledabyle na hodinky na ruce: „Máte 3 minuty, pokud tu nebudete do té doby všechny i s věcmi, tak za každou započatou minutu dostanete všechny 50 na holou.“ Otočil jsem se na plačící dívku: „Pro tebe to holčičko platí taky ! Tak mazej, jinak to kvůli tobě schytají ostatní !“ Plačící a s červeným zadkem utíkala do šatny. Ostatní stály jak zařezané. A já stál před nima a střídal významně svůj pohled na hodinky a na vstupní dveře do tělocvičny. „Minuta a půl“ hlásím nahlas průběžný čas. Ze dveří se jen ozývá šustot a hukot, jak holky hledají své věci. „Dvě minuty !“ Holky běží rychle zpátky. Poslední dobíhá seřezaná, ale stíhá to. „Máte štěstí, stihly jste to.“ „Některá mi říkala, že se stydíte převlékat před ostatníma. Jak to, že zbylých 10 to zvládne ?“ nasadil jsem vyčítavý tón. Holky už řeči neměly, věděly co je čeká. „Takže teď se tady přede všema přeslečete. Máte 5 minut, co Vás čeká když to nestihnete, víte. Kdyby jste se převlékly jako všechny ostatní, před zvoněním, měly by jste dost času. A pokud Vám vadí, převlékat se před ostatními, tak můžete přijít dostatečně brzy, kdy tu ještě nikdo není !“ Otočil jsem se k ostatním: „Vy jste to bezproblémů zvládly, nemám důvod Vás trestat. Do příště ovšem, se zvoněním, už tady budete pěkně seřazené čekat v řadě, ne že se teprve budete chystat. Dnes to kontrolovat nebudu, ale do příště taky budete mít v šatně perfektní pořádek a to jak během tělocviku, tak i po něm tam bude uklizeno. Aby jste měly motivaci, tak za jediné rozházené věci v šatně, dostanete všechny. Dneska jste viděly, že nemluvím do větru ! Na druhou stranu, pokud bude vše k mé spokojenosti, tak Vám vymyslím i nějakou odměnu. U mě se jen netrestá. Jenže zatím co trest, chytíte velmi snadno, odměnu si musíte zasloužit ! A teď na tělocvik.“ Otočil jsem se k pěti převlečeným, dejte věci na kraj a zařaďte se. Už jsme dnes ztratili dost času, tak fofrem !“